Blainova Válka Barev

Založil Blaine, 30 Listopad, 2008, 17:40:55

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

Blaine

Dalsi dil Války Barev, dokonceni Modre, toho co delal Zbynek a Alenka po osudovem telefonatu...
---------------------------------------------------------------
Modrá 2




   ,,...Musíš ji zabít, jinak se rozpoutá nová Válka Barev," Zbyněk vypnul mobil a odložil ho do krabice s dokumenty, které má dostat Rostislav ke schválení. Tím se zbavil odpovědnosti, protože nikdo nebude dopodrobna pátrat, kdo z toho telefonu volal, čí vlákna na něm byla ukotvená. Jindy by to možná mohlo vyšetřovatele zajímat, ale po dnešku to nebude na vrcholu jejich problémů. Vstal z postele a upravil si pochvu s mečem u pasu, aby neměl potíže rychle tasit, protože podle toho co věděl o svých podřízených, bude muset alespoň jednomu z nich vysvětlit, kdo je tady velitel. S krabicí pod paží vyšel Zbyněk ven ze svého pokoje. Na chodbě už na něj čekala Alenka, ležérně se opírala o zeď a pozdravila ho úšklebkem.
   ,,Všechno jsem připravila, rozkazy jsou lehce přepracované, krizový štáb bude mít zpoždění asi tak třicet minut a omylem," rukama naznačila uvozovky, ,,jsem zapomněla o změnách informovat Rostislava. A to jsem moc mladá na to, abych byla sklerotická." Oba se zasmáli a společně šli směrem k tělocvičně.
   ,,Vím, že jsi mi neřekl všechno a chápu to. Už jenom to, co jsem slyšela, že říkáš tomu mužovi po telefonu. Doopravdy víš, kdo je Vrah z Pouště? Kdybys ho nahlásil někomu ze Žluté nebo ho sám zatknul, tak by se z tebe stala mezinárodní celebrita. Ten člověk je... Ne, ne, není to člověk, protože člověk by nikdy nemohl udělat, to co udělal on," odmlčela se.
   ,,Nikdy bych neřekla, že skutečně existuje, myslela jsem, že je jenom jedním z mnoha moderních mýtů, které se o Válce v Zálivu tradují. I když je pravda, že my jsme jeden takový mýtus skutečně prožili. Asi se v každé té povídačce skrývá trocha pravdy. Nebudu se tě ptát, co hodláš dělat, ani proč a k čemu mě potřebuješ," mávla na něj rukou, když ji chtěl přerušit, ,,ale ráda bych, abys věděl, že jsem s tebou, že mi můžeš důvěřovat. Nikdy bych tě nezradila. A víš proč? Protože cítím, že měníš osud světa, tvoje rozhodnutí budou mít dalekosáhlé následky a já mám příležitost stát po tvém boku v době, kdy budeš psát dějiny." Zbyněk se na ni pořádně podíval, šla vedle něj, hrdá, vzpřímená, dokonalý obraz moderní rytířky. Válečnice, o jejíž přízeň by se nejeden král vzdal svého království. A ona mu tady přísahá věrnost až za hrob. Na to neměl co říct. Jenom pokýval hlavou a pak už v tichosti šli dál. Zastavili se na recepci, kde nechal krabici s dokumenty odnést do Rostislavovi kanceláře. Podíval se na hodinky a podal Alence ruku. Pak zamumlal: ,,Der Schritt durch den blauen Schatten" a natáhl paži. Zavířil kolem nich vzduch a přenesli se ke vstupu do tělocvičny. Alenka vydechla překvapením: ,,Modré stíny? Co dalšího z nich umíš?" Zbyněk se jen usmál a řekl: ,,Pár dalších triků, ale nic super silného. Rozhodně ne dost, aby to dokázalo rozhodnout nějaký souboj. Použil bych to hlavně jenom v případě, abych někomu ukázal, že to umím, ne abych ho zabil. Pořád se můžu přesouvat jenom někam, kde to znám, kde jsem ukotvil nějaké to vlákénko. Ale učil jsem se od jednoho starého Modrého Chodce. V Kostarice se upíjel k smrti, snažil se zapomenout na to, co udělal před pětadvaceti lety. Nikdy mi neřekl, co to bylo, ale rozhodně to nebylo pěkný." Alenka přistoupila k dveřím a prošla jako první.
   Tělocvična je odstíněna a proto na chodbu před ní nepronikne ani špetka použité magie. Ale jakmile vstoupili dovnitř, tak je udeřil proud zbytků magických vláken, která se tříštily při souboji dvou Rytířů Modré stuhy. Další tři sledovali souboj se zájmem, zatímco se jenom lehce protahovali. Zbyňka a Alenky si zatím nevšimli.
   ,,Zavři nás tady, prosím," pošeptal Zbyněk své podřízené do ucha. Ta přikývla, otočila se zády k souboji a čelem ke dveřím do tělocvičny. Levou rukou s roztaženými prsty mávla směrem k levému hornímu rohu dveří: ,,San Miguel Arcángel, defiéndenos en la batalla. Sé nuestra protección contra la maldad y los enga?os del diablo. Que Dios lo reprenda, es nuestra humilde oración." Z předloktí se jí začala odmotávat ukotvená vlákna. Ale ne ledajaká vlákna. Jejich řád se nejmenoval Rytíři Modré stuhy náhodou. Každý z nich musel umět splétat modrá vlákna do ,,stuh", několika desítek vláken spojených dohromady. ,,Stuhy" byly zhmotněním obranného aspektu Modré. Pokud měl rytíř alespoň jednu ukotvenou stuhu na své levé paži, pak byl teoreticky nezranitelný. Stuha totiž dokázala reagovat bez vědomého pokynu a sama od sebe dokázala zastavit třeba i kulku vystřelenou na nic netušícího rytíře. A žádný rytíř neměl jednu stuhu, měl jich mnohem více, protože čím víc jich měl, tím lépe s nimi dokázal pracovat. A Alenka patřila k těm zdatnějším v pražské skupině. Lepší než ona už byl jenom Briger, mladík z Norska, který navzdory svému mládí ovládal Modrou skoro stejně dobře jako Zbyněk. Ale kouzlo, které Alenka zaplétala nebylo kouzlo obranné, alespoň ne v tom pravém slova smyslu. Prvně přichytila jedna stuhu na levém horním rohu dveří, pak rychle mávla rukou směrem šikmo dolů a tam stuhu oddělila. Dořekla zaklínání: ,,Y puedas, O príncipe de los Seres Celestiales, por el poder de Dios, echar a Satanás al infierno, así como a todos los demás espíritus que vagan por el mundo buscando la ruina de las almas. Amen." a stuha se změnila v magickou zábranu z matného ocelově modrého materiálu, který byl pevnější jak diamant. Zábrana vrostla do dveří a do zdi a zpevnila je tak, že nikdo z přítomných rytířů by ji nedokázal přetnout. A protože byl zbytek místnosti magicky odstíněn, tak tady byli uzavřeni, dokud to rytíř-poručík Alenka Salzerová nedovolí. Svým pokřiveným úsměvem se pochválila za dobře odvedenou práci a otočila se směrem k bojující dvojici.
   Briger bojoval s Sophií Hastingsovou, bývalou velitelkou úderné čety, která byla na každém bojišti za posledních dvacet pět let. Oba měli podobný styl boje, krátké meče, hodně skoků, takže souboj byl skutečně krásný na pohled. Většina se ho odehrávala ve vzduchu, kde se oba střetávali za řinčení svých mečů. Stuhy létaly všude kolem nich, vířily a třepily se po úderech čepelí. Oba je využívali na provádění své vzdušné akrobacie, zachycovali je na podlaze, stěnách a stropě a přitahovali se jimi ve směru, kterým chtěli letět. Souboj dvou téměř dokonalých válečníků vypadal jako tanec božských bytostí. Briger nakonec vyhrál za pomocí lsti. Zpomalil svůj odraz, vypadalo to, že udělal chybu, že protáhl jednu svojí obrannou stuhu příliš dopředu, Sophie se nechala nalákat na pochybení, pokusila se mečem protáhnout kolem stuh úzkým prostorem mezi jeho vířícími obranými prvky. O vteřinu později si uvědomila, že Briger použil to zaklopýtnutí, aby ji nalákal do pasti. Modré stuhy se totiž v reakci na srážku s jinou modrou stuhou odrazí a putují opačným směrem, než bylo zamýšleno a předtím než se vrátí zpátky do původní pozice je potřeba ovládat je myslí. Bohužel nejde tak rychle ovládnout tolik stuh najednou a Briger to věděl. Aby se Sophie dostala skrz, musela stáhnout tři stuhy z jejich pozice. A na to čekala Brigerova čepel. Omotal si tu stuhu, kterou poslal dopředu kolem zápěstí a přitáhl se. Příšerná akcelerace ho vynesla na Sophiinu úroveň, na úroveň jejího odhaleného krku. A pak naznačil úder. Kdyby to byla skutečná bitva, Sophie by umřela do dvou minut na masivní krvácení, pokud by ji okamžitě nezachránil nějaký vysoce kvalifikovaný léčitel z Bílé.
   ,,Pěkný souboj, škoda žes neměla žádnou šanci, ne proti mně," zachechtal se Briger a podal Sophii ruku. Ta se zaškaredila, otočila se a chtěla nasupeně odejít.
   ,,Bejt tebou bych ji nesral, kámo, nejni nic horšího než nasraná ženská," zamručel Bloom, obrovský bělovlasý Angličan, který jako jediný v celé pražské jednotce Modré stuhy nepoužíval meče. Na zádech se mu křížila dvě gigantické kladiva, jediné zbraně, které skutečně vydržely sílu jeho úderu víckrát jak jednou.
   ,,A proč ne? Jsem nejrychlejší, nejlepší a nejchtřejší z vás všech tady, Šmudlíku..." začal se mu vysmívat Briger.
   ,,Nejlepší? Neřekl bych," přerušil ho Zbyněk. Briger se otočil k němu a překvapeně na něj koukal. I všichni ostatní si ho všimli až teď.  Zbyněk pokračoval: ,,Omlouvám se, že vás ruším z vašeho výcviku, který tak pěkně jde, ale máme pro vás s Alenkou důležité oznámení." Přejel po nich pohledem, v obličeji se mu nehnul ani sval. Pro lidi, kteří ho neznali, vypadal úplně klidně, ale Alenka ho měla prokouknutého. Věděla, že se připravuje na boj i ona sama se instinktivně přichystala vyrazit, pokud bude třeba. Zatím ještě neuvolnila ani jedinou připravenou stuhu, ale na něco podobného byla vycvičená, za dvě vteřiny kolem sebe dokázala vytvořit neproniknutelný vír Modré.
   Zbyněk mlčel a to dost znervózňovalo všechny jeho podřízené: ,,No tak, co nám chceš říct? Proč tady musíme postávat a čekat na tebe, jak pitomci, no?" Hans Nowak, zjizvený padesátiletý Němec, který zažil víc soubojů, než všichni v tělocvičně dohromady je pořád stejně netrpělivý, jako byl v mládí. Proto ho také poslali do Prahy, kde se měl zašít a počkat, až se situace z jeho poslední rezidentury uklidní.
   ,,Přišel jsem vám říct, že..." Zbyněk už nedořekl, protože se rozezněla siréna. Všeobecný poplach nejvyššího stupně, napadení magickým útokem hodnoceným jako zbraň hromadného ničení.
   ,,Co to do hajzlu...?"
   ,,Co se to děje? Kdo na nás útočí?!"
   ,,Rychle, něco se děje, musíme..."
   ,,Nic nemusíme. Tohle se nás netýká," uzemnil je Zbyněk.
   ,,Tohle je všeobecný poplach, samozřejmě, že se to nás týká, někdo na nás útočí, někdo pořádně silnej, protože podobnej poplach neměla žádná rezidentura od Zálivu!" vyhrkl Hans.
   ,,Netýká se nás to, protože jsem to řekl. A já jsem velitel," pronesl Zbyněk s hlasem, který byl prost všech emocí. Ale v očích se mu rozhořel modrý oheň, který musel vyděsit každého soudného člověka. Ale Briger nikdy nebyl moc soudný...
   ,,Jak netýká? Někdo útočí! Chápeš to, Zbyňku?! Někdo útočí! Můžeme jít ven a někoho si zabít! Zmasit, nechat naše meče pít krev našich nepřátel!"
   ,,Nikam nepůjdeme. Počkáme tady, až se situace vyjasní, abychom věděli do čeho..."
   ,,HOVNO!" zařval Briger, ,,nebudu tady sedět jako nějakej srab, nebudu se tady tulit ke svejm kamarádům a řvá..." Alenka byla pravděpodobně jediná, kdo věděl, co se stalo potom. Zbyněk povolil pěst, kterou svíral od té doby, co vešel dovnitř. Vtom okamžiku zmizel. Dvě vlákna uchytil na podlahu u svých nohou a odrazil se. Další bylo vidět pět záblesků, které se spojili do jediného nad Brigerovou hlavou, pět máchnutí mečem. A pak už stál Zbyněk dva kroky za Brigerem, který si pořád ještě neuvědomil, co se stalo. Meč, který teď držel v pravé ruce byl doběla rozžhavený a všude kolem něj tančily stuhy. Jednu z nich uchopil do levé dlaně a kousek odtrhl. Přiložil ho k meči a začal ho omotávat kolem čepele. Magická vlákna vydávala až bolestivý křik, když se vypařovala na žhavém kovu.
   ,,Co to mělo..." začala Sophie.
   ,,Použil jsem techniku Der Schritt durch den blauen Schatten abych vysvětlil tady Brigerovi, kdo je tady šéf, koho by měl poslouchat a kdo může říct, co se nás týká a co ne." Bohužel musel pak zmlknout, protože Briger začal řvát bolestí. Začali kolem něj bez jakéhokoliv řádu poletovat jeho stuhy, třepily se na stále menší a menší, až mizely úplně.
   ,,Počkat, počkat! Chápu, že jsi byl strašně rychlý díky Der Schritt durch den blauen Schatten, ale co přesně jsi mu udělal? Pořád ještě žije, i když by měl být mrtev."
   ,,Přetnul všechny hlavní kotvící stuhy. Do posledního vlákna," zamručel Bloom.
   ,,Ne, to není tak docela pravda," Zbyněk se otočil k Brigerovi zády a zasunul meč do pochvy, ,,přetnul jsem čtyři z jeho pěti kotevních vláken. Poslední jsem vzal podélně a nechal jsem z něj jenom malý zbytek. Pár úzkých vlákének. Dost na to, aby přežil, ale příliš málo na to, aby mohl být jakkoliv nebezpečný. Dalo by se říct, že Briger se sám nabídl jako výborný příklad toho, co se stane, když někdo nepochopí, kdo tady velí. Myslím, že teď už je všechno jasné."   
   ,,Ano, pane, je to všechno jasné," uklonil se Sajíd, vysoký vyzáblý a ještě mlčenlivější jak Bloom. Syn dvou emigrantů z blízkého východu, kteří utekli do Itálie během Války v Zálivu.
   ,,Díky Sajíde, a teď ho prosím tě utiš, už mě nebaví ho pořád poslouchat." Sajíd jen přikývl, pár kroky došel k Brigerovi, omráčil ho, otočil se a uklonil se směrem k Zbyňkovi.
   ,,Takže když jsme vyřešili tuhle malou nepříjemnost, rád bych abyste si mě vyslechl. Chtěl bych vám vysvětlit, proč nespěcháme zjistit, co se děje venku, proč vyřvává ta otravná siréna," Zbyněk mávl levou rukou, do všech stran se rozlétly stuhy a v místnosti utichly všechny venkovní zvuky.
   ,,Svět se již mnoho let vyhříval v teple míru a je spousta lidí, kterým tento stav nevyhovuje. A tito lidé se rozhodli, že je čas, aby mír skončil. A tak rozpoutali řetěz událostí, který měl vyvrcholit dnes, zde v Praze. Spolu s Alenkou jsme se o tom dozvěděli a pokusili se tomu zabránit. Bohužel se nám to nepovedlo zcela. A proto jsem se rozhodl, že budeme minimalizovat škody. V Praze měla před deseti minutami začít schůzka dvou Arcimágů," ozvalo se hromadné zamručení nesouhlasu nad tím, že o je o tom nikdo neinformoval, Zbyněk dál pokračoval, ,,ano, vím, že ode mě nebylo úplně nejlepší, že jsem vám o tom neřekl, ale ani Rostislav o tom nevěděl do dnešního rána. O této schůzce se dozvěděli ti lidé, o kterých jsem mluvil a využili ji jako ideální okamžik pro útok. Získali pro svůj plán Fialovou smrt a ta měla provést s Prahou, a námi, to stejné co se stalo s Bagdádem. Tomu bylo naštěstí zabráněno jistou osobou před pár minutami. To je nějak v kostce to, co se stalo v minulsoti. A teď vám sdělím, co se bude dít v budoucnosti." Začal přecházet před nimi, oči se mu ještě víc vzdálily současnosti, zahleděl se někam do dálky, na místa, kam můžou vidět jen lidé s velkými sny.
   ,,K čemu je nám titul Rytíř Modré stuhy, když si jen málo lidí pamatuje, co to znamená. Jenom ti nejučenější historici a vědci ví, kdo to byl Ulrik Modrý, normanský válečník, který po tři dni a noci odrážel jednoho Žlutého démona za druhým, aby se konečně prosekal až k jejich pánovi Nolfredovi Krutému a zabil ho jednou ranou mečem. Skoro nikdo nezná Williama Krvavého, který sám odrazil hromadný útok patnácti Červených indiánských mágů za americké Války o Nezávislost. Jediné místo, kde si tato jména můžete přečíst je Kronika Modré stuhy, ke které se nikdo nedostane. Ale já vám nabízím víc. Nabízím vám možnost účasnit se dějin, být u nich, tvořit je. Stát na frontové linii bitvy o budoucnost lidstva. Nabízím vám možnost dostat se do Kroniky k Williamu Krvavému a Ulrikovi Modrému. Nabízím vám možnost projít plamenem Války Barev a vyjít jako vítěz s mečem od krve vašich soupeřů." Jak se blížil k závěru svého proslovu i ten nejnevšímavější člověk by si musel všimnout, že mluví čím dál víc zapáleně. Při posledních slovech tasil meč, stuhy se kolem něj rozletěly a v očích zaplál plamen vášně. Fanatická vášeň, pohlcující všechny jeho posluchače. Svět zadržel dech. Čekal na jeho další slova, na rozkaz ať se rozevře země a všechno pohltí peklo. Ale pak plamen uhasl a Zbyněk pomalu s rozvahou zasunul meč zpátky do pochvy. Obličej mu znovu zkameněl.
   ,,Půjdete se mnou směrem ke slávě?" přejel je všechny pohledem. A pak všichni jako jeden muž tasili své zbraně a zařvali. Alenčin obličej rozřízl jeden z jejích křivých úsměvů. Odteď jsou jeho. Na věky.

Moje veci - klik na V. von Dooma!
"Doubt is a disease of lesser intelect." - Victor von Doom
podpisy od kerama a Sira_Peta

kony83

Wow! Kolik toho celkem bude, až to bude hotové? Já to odhaduju na kratší knihu. Jestli jo, tak se nabízím na korektury.

Blaine

Uz mam korektora:) ale klidne te pouziju jako fool-proofing. A libi?:)

A nevim kolik toho bude. Pribeh tak nejak plyne dal, pokazde si neco nekam napisu a obcas to sepisu dohromady a vyhodim to sem. Ale mam v planu docela dost kapitol. Ted delam na kratkaych Zlute a Cerne. Pak prijde pokracovani pribehu Vraha z Pouste - Proti proudu. Pak uvidime v jakem poradi pujdou dalsi kapitoly.

Moje veci - klik na V. von Dooma!
"Doubt is a disease of lesser intelect." - Victor von Doom
podpisy od kerama a Sira_Peta

kony83

Jasně že líbí! A pokud máš korektora, tak jsi ho teď asi nepoužil, protože jsem si všiml několika špatných i/y a to jsem se po nich nijak zvlášt nedíval.

Blaine

Ne, sem to davam v syrove podobe. Kdyz to dopisu, tak to sem hodim a nijak moc nepremyslim o tom, co se deje. Opravovat budeme zpetne, protoze kdybych jeste mel neco nekomu posilat, tak bych od toho couval a tak

Moje veci - klik na V. von Dooma!
"Doubt is a disease of lesser intelect." - Victor von Doom
podpisy od kerama a Sira_Peta

Blaine

Odlesky 1


Nasleduji dve kratke kapitolky od dvou jinych barev. Obe kapitoly jenom dokresluji udalosti v Praze, jedna se primo dotyka Modre a ta druha tak nejak ukazuje tazeni hlavni linie.
-------------------------------------------------------------------


Černá



   Rostislav seděl zhrouceně ve své luxusní kanceláři. Telefon měl vyvěšený a všude kolem něj se povalovaly různé papíry. Siréna už naštěstí utichla, ale pískání v uších stále ještě neodemřelo. Jak se to mohlo stát? V posledních patnácti minutách se mu sesypal celý život. Připravoval si pozice pro přesun do nějaké významější rezidentury a během patnácti minut se všechny jeho sny rozpadly. Co teď s tím? Jak to bude vysvětlovat nadřízeným? Co má dělat... zavolá Zbyňkovi. Ano, to je ono, ten by mu mohl poradit. I když za to asi bude něco chtít, prostě mu bude muset něco dlužit, no.    Rostislav zvedl hlavu z papírů a začal se v nich přehrabovat a hledat mobilní telefon. Měl na něm spousty nepřijatých hovorů ze všech možných míst. Vyzvánění vypnul po devátém zbytečném telefonátu s některým ze svých podřízených. A nadřízených. A různých důležitých i nedůležitých lidí. Právě se mu snažil dovolat jeden poručík, tak ho típnul. V seznamu si naše Zbyňka a vytočil ho. Ozval se vyzváněcí tón a kanceláří se rozeznělo hlavní téma Siegfriedova pohřebního pochodu z Prstenu Niebelungů.
   ,,Co to kur..." Začal se zmateně rozhlížet kolem. Prohrábl papíry v poslední krabici, kterou mu donesli před tou katastrofou a pod nimi našel Zbyňkův mobil. Na displeji bylo napsáno, že volá    ,,Dostal jsem tě." Rostislav nestihl ani pořádně zaklít, když se mu rozklepala okna třemi krátkými zahřměními. Rychle otočil hlavou, vyzvánějící telefon v ruce a vyjekl úlekem. Za ním stály tři postavy oděné celé v černém i obličej měly zakrytý černou maskou, jediné co na nich černé nebylo bylo okolí očí, protože i v těch se skrývala nekonečná temnota a prázdnota.
   ,,Byl jste obviněn z kritického zanedbání povinosti, pane veliteli. Já a moji společníci tu jsme, abychom vyšetřili, co se sta..."
   ,,To nemůžete, nikdo mě neinformoval o tom, že sem posílají Černé!" přerušil prostředního muže Rostislav.
   ,,Můžeme, máme povolení. Chtěl bych vás požádat, abyste odložil mobilní telefon, prosím," k Černému přistoupil jeho kolega z jeho pravé strany a něco mu pošeptal do ucha, ,,vlastně už vás nežádám, ale rozkazuji vám to. Právě jsem vám odejmul veškerou velitelskou autoritu nad pražskou rezidenturou, už zde nevelíte..." V tu chvíli se Rostislav pokusil o poslední zoufalou věc, kterou mohl zkusit. Zaútočil. Ale on nikdy nebyl nijak dobrý v boji a tři Černí, které napadl patřili k těm nejlepším magickým válečníků na světě. Takže když jedna jeho myšlenka uvolnila vlákna, co měl uchycená na levé paži a druhá myšlenka poslala pravou ruku směrem k pochvě s krásně zdobeným mečem, tak třetí myšlenka patřila znovu pravé ruce. Odťaté padající k zemi. A krvi stříkající z čistého řezu těsně u lokte. A dvěma magickým ostřím vymodelovaných z hmoty temnější než kosmická prázdnota. Které mu trčely z chodidel. Pak přišla bolest, křik a povolené svěrače. A tři páry očí, které na něj hleděly s bezútěšným pohledem z nekonečné prázdné hlubiny.
   ,,Na mobilním telefonu, který držíte v ruce byla zaznamenána zbytková vlákna, která naši vyšetřovatelé právě v tento okamžik našli na místě činu. Někdo doslova tahal za nitky s osobou, která vystřelila a my máme za úkol zajistit, aby ten člověk byl nalezen... mrtev."
   Za půl minuty mohl někdo, kdo by pořádně poslouchal za dveřmi, zaslechnout tři tlumená zahřmění.



----------------------------------------------------------------

Žlutá



   ,,Dámy a pánové první část plánu byla právě provedena." Nad stolem, kolem kterého sedělo deset mágů, zahalených do jejich vířících vláken, aby je nikdo nemohl poznat se ozval potlesk.
   ,,Rád bych pozvedl číši a všem nám připil na zdraví a další úspěch našeho plánu! A také bych vám všem rád poděkoval, že jste přijali mé pozvání a jste tu se mnou. Bez vaší pomoci, by můj plán neměl smysl," muž povstal a zvedl zmiňovanou číši, krásně vyřezávanou vinou sklenku, plnou výborného archviního červeného vína. I všichni ostatní se postavili, uchopili své sklenice a pozvedli je. Muž v čele, kolem kterého bouřila Žlutá zvolal: ,,Na novou éru! Na Válku Barev!"
   Odpovědí mu bylo hlasité zopakování jeho přípitku a ještě větší rozbouření vírů vláken, kolem každého z připijejících. Jeho Žlutá se mezi nimi proplétala, smotávala a spojovala, aby se od nich okamžitě odtrhla a šla dál svojí vlastní chaotickou trasou. Hra Barev v jejich téměř dokonalé formě, pomyslel si. Jeden luxusní pokoj jeho luxusního sídla a tolik magického potenciálu. A síly, která příliš dlouho spala v lidských snech a nočních můrách a proto ji uvolnil a vypustil na svět.
   Magii by nikdo neměl spoutávat, měla by být volná a svobodná a vládnout světu. A k tomu potřeboval těchto devět rozdílných osob a Válku Barev, kterou díky nim spustil.

Moje veci - klik na V. von Dooma!
"Doubt is a disease of lesser intelect." - Victor von Doom
podpisy od kerama a Sira_Peta

Rychlá odpověď

Upozornění: do tohoto tématu bylo naposledy přispěno před 90 dny.
Zvažte prosím založení nového tématu.

Jméno:
E-mail:
Ověření:
Please leave this box empty:
Zadejte znaky zobrazené na obrázku
Poslechnout obrázek / Požádat o jiný obrázek

Zadejte znaky zobrazené na obrázku:


Zkratky: stiskněte shift+alt+s pro odeslání nebo shift+alt+p pro prohlédnutí


+-Komiksový kalendář

Powered by EzPortal