Hellboy a hrátky s čerty

Založil BeeSee, 29 Květen, 2016, 09:05:06

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

BeeSee

   Hellboy a jeho temné mystické hrátky si získaly množství fanoušků. Není se co divit, vždyť kouzlo, které Mike Mignola postavě vetknul do vínku, dokáže uhranout a stát se návykovým. Nyní na naše knižní pulty přichází již jedenáctá kniha sebraných pekelných spisů Ďáblova nevěsta a další příběhy. Čeká na nás v ní oblíbený formát krátkých a uzavřených příběhů, který jasně ukazuje jaká parketa autorovi sedí nejvíce. Sedm nových případů, které se dostanou známému vyšetřovateli paranormálních jevů pod kopyto fungují samy o sobě, mohou si je tedy vychutnat i ti, pro které bude setkání se Zvěstovatelem apokalypsy premiérou. A to vždycky potěší!

Inspirace, kterou Mignola pro Hellboyovy příběhy čerpá pochází jak z mýtů a báji různých míst světa, tak ze staré šestákové literatury. Rozvijí ve fantazii duchařské historky, upírské příběhy, mysteriózní detektivky, dřevní sci-fi a mnoho jiného. Na úvod se podíváme do míst, kde kdysi vzkvétala Aztécká říše - Hellboy v Mexiku vypráví příběh, který zapomněl i sám hlavní hrdina. Jednoduše se v jeho životopise ocitnulo pětiměsíční ,,okno", které měl problém ve vzpomínkách zaplnit. Psal se rok 1956 a Hellboy se potuloval po Mexiku, kde se seznámil s trojicí bratrů, wrestlingových zápasníků. Společně vybíjeli všechnu hrůzostrašnou havěť, které bylo v kraji víc než dost a po večerech své vyhrané bitvy oslavovali do úmoru. Až jednou se stalo... ale ne, na to si musíte počkat sami. Jisté je, že na scéně se objeví mayský netopýří bůh Camazotz a žena s podivný náhrdelníkem složeným z lidských rukou a chřestýšů. V tohle příběhu se kresby ujal oblíbený Richard Corben a musím přiznat, že pokud démona nekreslí sám Mignola, je právě on mým nejoblíbenějším kreslířem. Důvod je zcela prozaický, Corben má své štýlo, jenž je jednoduše rozpoznatelné, sedí k temným a hororovým příběhům, a hlavně nemáte pocit, že se za každou cenu snaží Mignolovi v kresbě co nejvíce přiblížit. Pokud má první příběh být něčím, co čtenáře do knihy vtáhne, tak mexická mise to bez rozpaků splňuje.

Corben se s Mignolovým scénářem popasoval i v dalším příběhu - Dvojprogram zla. Jako inspirační podnět, o kterých Mignola píše na začátku každé kapitoly, je zde jmenována nějaká povídka belgického spisovatele Jeana Raye (vlastním jménem Raymundus Joannes De Kremer), na jejíž název si sám Mignola už nevzpomíná. Mimochodem tenhle temný literát ze země pralinek napsal za život spousty povídek, ale jen jeden román: Malpertuis - příběh fantastického domu, který v roce 1995 vyšel i u nás. Pokud máte rádi atmosféru, kterou umí navodit Poe a starou mytologii, vřele dopoporučuji. Ale zpět ke komiksu. Označení ,,dvojprogram" není samoúčelné, ale upozorňuje na to, že se jedná o původní sešitovou složenou z příběhů Sallivanova odměna a Chrám Sebekův.  První vypráví o masožravém domě a jeho posedlém přisluhovači, a druhá v sobě probudí egyptské bohy i mumie. Přichází Spící mrtví a kreslířskou štafetu přebírá Scott Hampton, který se u nás zatím představil jen podílnictvím na první knize Careyho Lucifera. A upřímně - není to ani Mignola, ani Corben. Možná v nějaké nové sérii by mě dokázal zaujmou, ale v téhle ,,klasice" to jednoduše není ono. Respektive v oknech kde se nevykytuje hlavní hrdina, to má svou atmosféru. Už úvodní stránka s upírkou a postelí je jako z mlhavého snu. Jenže na další straně už nastupuje Hellboyova persóna a ruku na srdce, tohle zrovna není snový týpek. Lesní žínka vznášející se v oparu nad rybníkem určitě, ale on? Příběh samotný je pak takovou klasickou místní upírskou legendou, kterou po generace  vyprávějí obyvatelé nějakého zapadákova, když chtějí vystrašit nezbedné potomky. Někde holt chodí pro uličníky Polednice, jinde je zase za jejich neplechy vysaje teta, co přes den hajá v rakvi. Ale to už zjednodušuju. Ten příběh je dobrým a strašidelným mýtem se vším všudy. A pak do toho klasicky střemhlav vletí Hellboy a je po nočních výletech za nevinnými oběťmi.

Následuje titulní Ďáblova nevěsta a kresby se opět ujímá Richard Corben. Co si budeme nalhávat, holky moc o hodné kluky nestojí. Mnohem víc je rajcují grázlové, v tomto případě dokonce samotný zplozenec pekla, Asmodeus. Hellboyovi se povede zachránit jednu nebohou dívku z jeho moci, ale otázkou zůstává, zda zachránil i její duši. K tomu se nachomejtne ještě jeden mnich, který je pro změnu oddaný svému pánu. Příběh tak v konečném důsledku vyvolává otázku, zda posedlost ďáblem není rovna slepému náboženskému fanatismu. Jisté ale je, že tenhle mix původní legendy, historické skutečnosti a Mignolovy potemnělé fantazie je spolu s úvodním příběhem vrcholem jedenácté hellboyovské knihy. Osmistránkový Whittierův odkaz je důkazem, že Mike Mignola svého stěžejního hrdinu nezapomněl ani kreslit. Jedná se o klasický případ, na jaké jsme si zvykli v době, kdy autor s touhle sérií začínal. Tajemství, zaříkávačky a cynicky suchopárné řešení problému, tak jak to umí jen Anung un Rama. Závěrečný Busteru Oakleyovi se splní přání, které si z výtvarného hlediska vzal na paškál Kevin Nowlan. Toho tuzemští komiksoví nadšenci znají především ze starších čísel magazínu Crew, kde se presentoval kraťasem Jana Strnada Batman: Monstra ve stoce, seriálem Alana Moora Jack B. Quick nebo se spolupodílel na příběhu mýtového Billa Willinghama Všechno, co jste chtěli vědět o snech, ale báli jste se zeptat. Jeho kresba má všechny parametry současného mainstreamu, přesto nikterak nevybočuje z řady a je bohužel zaměnitelná s mnoha dalšími. Pokud z výtvarného hlediska na tomto příběhu něco zaujme, tak jsou to určitě barvy. Na druhé a třetí straně narazíte na nejpastelověji zářící kresbu jakou si v příbězích ďábla upilovanými rohy pamatuju. S postupem děje sice vše potemní ale pořád máte pocit, jako by jste se dávali na sluncem prozářenou krajinu a nasadili si tmavé sluneční brýle. Obraz zešedne, ale pořád víte, že paprsky jsou tam za skly všudypřítomné. Byť mě Nowlanova kresba baví a má takový pop-artový šmrnc přijde mi, že se k tomuto typu komiksu nehodí. Najednou jakoby Hellboy dostal ztřeštěnost Masky. Samotný příběh je dobrý, byť připomíná fantasmagorie, které jsme mohli vidět v pozdějších řadách Akt X. Chlapec s kozí hlavou působí spíš jako nezdar genetického inženýrství produkovaného pány Vorlíčkem, Macourkem či Lipským, než něco, co by vám mělo vyvolat šimrání v zátylku. Celý tenhle příběh ve finále vnímám jako experiment, při kterém bylo aplikováno LSD a čekalo se jak si s tím žoldák Nowlan vypořádá.

Asi nebude žádným překvapením, že na konci knihy najdeme galerii obálek, skici a další ,,zbytkový" kreslířský materiál i s komentáři autorů. Jedenáctá Hellboyova kniha přináší sbírku silných Mignolových příběhů, při kterých má jistotu říční štiky a je v nich nejdravější. O rozkolísanosti výtvarné stránky jednotlivých kreslířů jsem psal už výše, ale nutno ještě poznamenat, že vše stojí hlavně na fantazii duchovního otce Mike Mignoly a tomu evidentně šťáva ještě zdaleka nedochází. Čtenáři zde dostanou porci nefalšované hellboyovské zábavy na jakou si za ta léta zvykli.

Hellboy #11: Ďablova nevěsta a další příběhy
Scénář: Mike Mignola
Kresba: Mike Mignola, Richard Corben, Kevin Nowlan a Scott Hampton
Martin Trojan-3-Jan (Comics Centrum) / 2016



Rychlá odpověď

Upozornění: do tohoto tématu bylo naposledy přispěno před 90 dny.
Zvažte prosím založení nového tématu.

Jméno:
E-mail:
Ověření:
Please leave this box empty:
Zadejte znaky zobrazené na obrázku
Poslechnout obrázek / Požádat o jiný obrázek

Zadejte znaky zobrazené na obrázku:


Zkratky: stiskněte shift+alt+s pro odeslání nebo shift+alt+p pro prohlédnutí


+-Komiksový kalendář

Powered by EzPortal