Drago píše... sem-tam :)

Založil dragolis, 29 Září, 2015, 23:00:59

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

dragolis

29 Září, 2015, 23:00:59 Naposled upraveno: 29 Září, 2015, 23:02:42 od dragolis
Ľudia sem dávajú svoje kresby, maľby, figúrky, stripy, náčrty, články a iné druhy nimi vytvoreného umenia. Tak teraz dám aj ja svoju kratučkú poviedku, aby ste trochu videli, čomu sa okrem komiksov rád venujem. V prípade záujmu môžem pridávať časom aj nejaké ďalšie veci z mojej tvorby. Snáď aspoň týmto spôsobom nájdu lepšie využitie, ako keď sa len tak povaľujú na disku. Uvítam každý názor a dojem  ;)

Takže na začiatok niečo smutnejšie.

CitaceVO VYMYSLENOM MESTE

Spokojne som tam sedel, nechal sa oblievať slabnúcimi letnými lúčmi. Okolo sa pomalým tempom vláčili húfy turistov, no aj tak to vyzeralo, že každý jeden z nich sa kamsi náhli, uteká. Je to zvláštny pocit - na chvíľu zastaviť, vybočiť z prúdu a nechať ho okolo seba preletieť. No dostatočne ma napĺňal. Pocit, že som konečne zastal a vnímal. Nie ako to smetisko, ktoré sa okolo donekonečna bezmyšlienkovito rútilo len preto, aby sa rútilo a išlo. Bol som úprimne rád, že tam sedím. Že počas neskorého popoludnia prijímam energiu od slnka v podobe tepla. Skoro by sa ani nedalo vydržať nebyť občasných letmých výdychov vetra prinášajúcich so sebou hutnú atmosféru spomienok, ktoré toto mesto zažilo. Všetok hluk a rôzne iné zvuky s rušivými šumami prosto ustali a razom sa zdali byť strašne vzdialené. Džavotajúci dav a trúbenie áut potlačil zvuk valiacej sa vody. Vždy mi pripadalo, že si pomýlila smer a svojím korytom tečie naopak, hore prúdom. Skláňalo sa nad ňou niekoľko rúk, ktoré sa naťahovali, aby prepojili dva brehy. A nad nimi čnel hotový poklad, ktorý celej scenérii dominoval.  Spokojne som tam sedel, na celkom vymyslenom mieste, v úplne vymyslenom meste. Ale nič by nebolo skutočné, keby nebolo jej.

,,Tak, čo si dáte?" vytrhol ma z myšlienok usmievavý čašník.
,,Eeeh..." ostal som zrazu zaskočený.
,,Ja si dám slepačí vývar, popýtam vás,"  ozvala sa a dala mi tak trochu času, aby som si niečo narýchlo vybral.
,,Môžem vám ponúknuť dnešnú--,, nedokončil svoj návrh čašník, lebo som ho nezdvorilo prerušil: ,,Poprosím vás br-- pardon, teda-- dám si bravčový rezeň."
,,Dobre, bravčový rezeň,"  diktuje si sám pre seba do zápisníku. ,,Čo vám môžem priniesť na pitie?"
,,Dve pivá, desiatky, vás poprosím."

Spoznali sme sa len včera, ale mal som pocit, že ju dôverne poznám. My dvaja sme sa proste museli nájsť. Ako keby mi spadla z neba priamo pred nos. Cítil som sa pri nej skvele, niečo také som ešte nikdy predtým nezažil. V duchu som rozmýšľal, ako by som ten pocit opísal a pomenoval, ale nešlo to. Také niečo sa dá len zažiť. Nedá sa o ňom napísať kniha, nieto ešte natočiť film, ako sa mnohí pokúšajú. Pochopíte to, keď pred vami bude sedieť tak, ako sedela ona predo mnou. Určite to nebola ,,desiatka", ten typ ženy na stupnici od jednej do desať. Ale v mojich očiach jej tá stupnica jednoducho nestačila. Tak ako by určite nestačil ani akýkoľvek tlakomer, keby mal počítať moju tepovú frekvenciu v moment, kedy som sa na ňu zahľadel. Bola to najkrajšia žena, akú som kedy stretol.

,,Čo si taký?"
,,Čo? Aký?"
,,Neviem. Keď si tak potichu."
,,Neviem. Rozhliadam sa. Rozmýšľam nad tým, ako mi je s tebou fajn."
,,Aj mne je s tebou fajn."

Stôl medzi nami prekrížili ruky, ktoré sa spojili. Navzájom sme sa na seba zahľadeli. Bola krásna. Keby som bol Kopernik, povedal by som, že je pre mňa Polárkou, najžiarivejšou hviezdou na oblohe. Alebo že keď som ju spoznal, prišiel som na to, že Zem je guľatá. A že keby som ju náhodou zrazu stratil, v svete okolo mňa by niečo chýbalo. A malo by to fatálne následky.  Stačil jeden pohľad na ňu a chcel som viac a viac. Nešlo o to, ako vyzerala. Bolo v tom niečo viac. Čosi, čo so seba vyžarovala a pôsobilo to na mňa ako droga. Usmievavé charizmatické dievča. Nesmierne inteligentná, elegantne a zároveň hravo pôsobiaca žena. Očarujúco priama a úprimná, na nič sa nehrajúca, no pritom vážiaca si samú seba. Stelesnená krása.

,,Ešte furt rozmýšľaš?"
,,Nikdy neprestanem."
,,Heh, bože..."
,,Čo ideme robiť večer? Pôjdeme sa niekam prejsť, sadneme si niekde?"
,,Neviem, uvidíme."

...

Moju pozornosť upútal blížiaci sa čašník nesúci naše pokrmy: ,,Táák, nech sa páči. Prajem dobrú chuť."
,,Ďakujeme."

Obaja sme sa mlčky pustili do jedenia. Nechápal som, čo sa to deje. Celý deň sme sa o niečom neprestajne bavili. Teraz sme tam potichu sedeli, pomaly si nemali čo povedať. Nie že by ma to nejako výrazne trápilo. Tie chvíle som si aj tak užíval. Akurát som na to nebol zvyknutý.
,,Počuj, ty si sa nikdy nezamýšľala nad tou riekou? Lebo mne pripadá, že tečie hore prúdom. Nie?" s vtipným podtónom som nadhodil.
,,Však! Ja som si myslela, že to sa zdá len mne. Haha."

...

,,Ospravedlň ma, musím si odskočiť. To robí to pivo," znenazdajky na mňa doľahla potreba.
Trochu urýchlene som vstúpil dovnútra podniku a aj s malou asistenciou čašníčky som dorazil do svojej, pre tento moment vysnívanej, destinácie.  Nezaváhal som ani na sekundu a vypustil som sa tam ako cisterna. Uf.

Keď som už vychádzal, z ničoho nič sa na mňa však dovalila predzvesť katastrofy. Netrvalo dlho a chtiac-nechtiac, musel som sa skloniť pred trónom. Ako keď sa kontajner vysýpa do smetiarskeho auta. Týmito slovami by som ten obrázok popísal. Nebolo to príjemné. Ešte dobre, že som ten rezeň poriadne prežul. Ááh. Ako asi budem teraz pred ňou vyzerať? Musel som sa chvíľu dávať dokopy. Nesmelo som potom vyšiel a mal som pocit, že sa na mňa každý pozerá. Začal som rozmýšľať nad tým, čo jej poviem, prečo som sa zdržal. Nedalo sa mi dobre cikať?

,,Do riti, kde je náš stôl?" pomyslel som si, obzerajúc sa pritom dookola terasy. Chvíľu mi trvalo, kým mi to došlo.

NIE. ONA TU NIE JE. KDE JE? ODIŠLA? POMOC!

,,Pomoc!!" zbľačal som na čašníka: ,,Nevideli ste, kam išla??"
,,Prosím vás, pane, upokojte sa. Odišla týmto smerom," pohľadom ukázal, že jej kroky smerovali do metra.
,,Tu máte," zaplatil som mu za jedlo a besne som sa rozbehol za ňou.

NIE. TO NEMôŽE BYŤ PRAVDA! TOTO SA NESMIE STAŤ!

Bežal som ako zmyslov zbavený, tunelové videnie sa naplno zameralo na ňu a mozog odsunul všetky ostatné podnety z vonka na vedľajšiu koľaj. Na koľaji som sa ocitol aj ja, keď som skrížil cestu električke, len-tak-tak ma netrafila. Bežal som o život. Ona zmizla pod povrchom, no to ma nezastavilo. Bežal som ďalej. Bežal som za láskou. Bežal som, aby som prežil. Náhlil som sa za ňou, aby som ju znovu uvidel, aby som ju miloval a prežil s ňou svoj život. Troma skokmi som zdolal schodisko smerujúce pod zem. A ostal som stáť sám na opustenom nástupišti. Ostala mi spomienka. A tá mizne. Ako dvojica zadných svetiel vlaku v tme.

Žmúrim na cestovný poriadok. Nech viem, kedy zo mňa bude skokan.



A sorry za to formátovanie. Viem, že sa to nečíta úplne komfortne.
Všetky komiksy, ktoré som preložil, prekladám a budem prekladať, nájdete tu: http://www.kocogel.info/index.php?topic=18834


karelcedr

 --poz Přečteno!

Tak to jdeme zkritizovat!  :D :D

1. Je SUPER, že jsi sem dal krátkou a hlavně UCELENOU povídku a nikoliv první část desetidílné ságy, kterou dopíšeš, pokud ti někdo napíše, jak skvěle je to napsané. To chválím především!

2. Zaujalo mě to a já ji přečetl na jeden zátah. A mě jen tak něco nezaujme!

3. Stylistika - práce s textem. Chce to více vygradovat. Obecně - méně souvětí, více jednoduchých vět. Jistě, hlavní myšlenku jsem pochopil, ale místy mě to ne přímo nudilo, ale táhlo se to. Chce to větší švih. Zejména v kontrastu s těmi až telegrafickými dialogy.

4. Dialogy: Mají říz, jsou uvěřitelné a neztrácel jsem se.

5. Opakování slov: Jasně, každý není Čapek, ale třeba slovo "Neviem" tam máš hned třikrát v dialozích a z toho dokonce dvakrát těsně nad sebou. Je to kratinký text, to chce projít a opakující se slova nahradit vhodným synonymem. (čašník, NIE ...)

Rozhodně to výrazně vybočuje z běžného internetového průměru!

Takže se těším na další povídku! --poz

Jergon

     No, jako stylistická etuda z kursu tvůrčího psaní na téma "jak se mi podělalo rande" docela dobré. Ale aby to byla povídka - byť krátká a na takhle jednoduché téma - mělo by se s tím ještě něco dělat.
     Především: úvod. Strašlivě dlouhý a statický. Přiznám se, že třetí veleodstavec o pocitech tokajícího pubescenta jsem už jen přelétl s jedinou myšlenkou: sakra, kdy konečně začne nějaký děj...?
     Ne, není to chyba. A já nejsem z těch, komu by v povídkách vadily hluboké a široce rozváděné emoce - právě naopak, sám to dělám taky, až jsem s tím leckomu protivný... Ale než se dostaneš k takovým pasážím, měl by text něčím chytit - a čím dřív, tím líp. Nemusí to být nutně vystřelené mozky cákající po zdech - o tom to vůbec není, i když si to spousta i zkušených autorů myslí :-) - ale prostě náznak nějaké zápletky, která se bude rozvíjet dál. Něco, co se na hrdinu valí - střet, kterým později projde, záhada, kterou bude muset rozluštit, atakdál. Třebas jen několika větičkami na úplném začátku, jako háček - pak klidně můžeš na chvíli zklidnit a věnovat se popisu krásné zasmogované Prahy...:-)
     Konkrétně tady: co kdybys dejme tomu místo sáhodlouhých popisů toho, jak se hrdinovi vaří v mozku hormony a jak objednává jídlo, udělal úvod třeba ve stylu: "ta holka se na mě chvílemi kouká nějak divně, přijde mi, jako by o mě ani moc nestála, sice říká, jak mě miluje, ale ty její kukuče a ty pochyby v jejím hlase... Přitom já ji miluju jak blázen, jestli mě nechá, tak já snad skočím pod vlak, to nepřežiju! :-) " A pak teprve se vrhnout na popisy hrdinových příjemných pocitů z města a z nové lásky - po podobném úvodu už by to bylo něco úplně jiného. Čtenář se bude škodolibě těšit, kdy už se mu to pojebe, a ne si říkat, jestli se v té povídce bude něco dít nebo nebude - to je pro začátek veliký rozdíl...;-)
     No a když už konečně dojde na drama a na děj, jen ho tak rychle přelétneš, jako kdyby tě vůbec nezajímal. Šup- holka je pryč. Šup, hrdina letí do metra. Šup, konec, možná se bude chtít zabít, ale u toho už nebudeme. Kdybys tuhle část nabil pocity tak, jako tu první, víš, co bys z toho mohl vytřískat? ;-)  Vezmi si už jen to, jak hrdina běží, je mu blbě po chlastu, ale ta holka mu za to stojí - to je, sakra, bouře emocí jak na Atlantiku! . A co kdyby ji takhle ještě potkal, než mu ujede, jak by se na něj dívala, na poblitého chudáka - víš, co by mezi nimi mohlo ještě proběhnout za krásný dialog? Pak zmizí, hrdina je tam sám, furt je mu blbě po chlastu, holku nemá a ještě ví, že si to sám zbytečně podělal - co bude prožívat teď? Pokusí se s tím ještě něco dělat?
     No, udělal jsem ti tu docela obsáhlý workshop :-), tak už budu končit. Kdybych to měl shrnout do stručné rady: věnuj víc pozornosti nosným místům a míň těm, co jsou tam víceméně pro výplň. Howgh.
Stejně se všecko podělá - tak na co být ještě pesimista?

Majkys

Tak mě se to celkem líbilo a právě ten úvod mi přišel v pohodě, mám takovéhle pocitování celkem rád. A v takto krátkém textu nepotřebuji ani žádné zaháčkování či návnadu. Ale (asi podobně jako jergonovi) mi přišla povídka taková rozpolcená - první část je  vymazlená a druhá mi přišla taková nějaká uspěchaná. Dialogy jsou fajn a na rozdíl od karla se mi právě to opakování slov líbí, celkem to vystihuje takovou postpubescentní rozpačitost, když najednou nevíš co říct, takové to plkání.
Pohodička, kafíčko, komiksíček...ideální večer.

Moje překlady zde: http://www.kocogel.info/index.php?topic=24437.msg282005#msg282005

dragolis

30 Září, 2015, 23:56:50 #4 Naposled upraveno: 30 Září, 2015, 23:59:46 od dragolis
Díky za názory, chlapi. Je to zaujímavé, ako sa vám to všetkým čítalo inak. Ono to asi bude tým, ako píšem. Asi niekomu môže sadnúť môj štýl viac ako iným.

No, musím povedať, že asi nebolo celkom správne takto na začiatok uviesť zrovna túto poviedku. Ona totiž vôbec neopisuje nejakú situáciu posedávania na obede v Prahe. Bol to taký prifarbený štylizovaný obraz, ktorý bol vyvolaný pocitom  a dojmom z toho vzťahu, keď som sa naň pozeral spätne.

Karel:
Ďakujem za názor a som rád, že sa ti páčilo. K tomu opakovaniu slov. "Neviem" sa vyskytuje v dialógoch a používal som ho tak zámerne. Tam, kde je presne pod sebou, sa objavuje vlastne ako reakcia na to predtým. Ak ma rozumieš. Majkys to napísal dobre. A "čašník"... no jo. Ten sa opakuje možno nie tak cielene.

Jegon:
Díky. Určite máš pravdu. Rozumiem, o čom píšeš. A asi to naozaj chyba aj pri tejto poviedke je, pretože čitateľ jednoducho nemá šancu vedieť, o čo mi išlo. Je asi zbytočné to vysvetľovať. Ale to tempo tak nejak odráža to, čo sa v tom vzťahu dialo. Rozvláčna, zasnená, idylická scéna zo začiatku je zámerne taká dlhá. Proste krása, všetko je ideálne, ako vo sne. Všetko okolo ubieha, ale ty máš zrazu všetok čas na svete. No a potom príde ten zlom, kedy sa zvrtlo všetko strašne rýchlo. A ona sa fakt podela, ani som sa nenazdal. A ostala mi teda len tá spomienka. Neviem, ako by som to najlepšie popísal. Išlo mi o to, aby sa celá tá časť prečítala tak rýchlo, aby si si to musel uvedomovať až po prečítaní. Lebo v ten opisovaný moment sa to udeje tiež strašne unáhlene a pochopíš to až nejak... potom.  :)
Ale trochu ma zamrzelo, keď si pochopil, že hlavnej postave bolo zle z piva? Z jedného piva? To musí byť potom asi fakt nejak zle napísané. To malo akosi symbolizovať to, ako sa to celé razom pokazilo, no.

Majkys:
Díky. No, ja som na tie pocitové opisy nejaký psychopat. Ale strašne rád prežívam tie nálady, ktoré vyvolávajú niektoré miesta, obdobia, alebo len obyčajné prechádzky. Nech ideš jedným miestom stokrát, furt je to iné. Nie, neberiem nič.  :)

+

Raz možno nahodím niečo ďalšie a snáď vás poteším viac.  ;)

++
Jergon, si asi prvý človek, ktorý vytušil, že "vymyslené mesto" je Praha. Zaujímavé.

Všetky komiksy, ktoré som preložil, prekladám a budem prekladať, nájdete tu: http://www.kocogel.info/index.php?topic=18834


Jergon

01 Říjen, 2015, 16:08:23 #5 Naposled upraveno: 01 Říjen, 2015, 16:37:55 od Jergon
     Nj, taky mi bylo divné, že by se poblil po jednom pivu, ale nějak jsem předpokládal, že kdesi mezi těmi třemi tečkami do sebe poklopil něco dalšího... :D No nic, to je jedno, blbě mu ale bylo.
     Okej, beru to tak, že ses chtěl vypsat z jakýchsi vlastních pocitů ze vztahu. Ale i tak by ses měl snažit ty pocity na čtenáře aspoň trochu převést a mělo by to být tím snazší, že jsou autentické a ne vymyšlené... Jenže máš ty odstavce v první polovině plné víceméně obecných frází, jaké se objevují v podobných scénách vždycky, nic neříkají a je v nich asi tolik náboje, kolik je v pozdravu "Dobrý den" skutečného přání dobra. Celkem hezký je ten úplně první odstavec o městě, tam ti docela i věřím, že něco cítíš - jj, Praha je plná nálad :D - ale dál už jsou to jen vykradené popové šlágry. Dělá to na mě dojem, že i když chceš o tom vztahu psát, dodneška se stydíš se do toho položit, a tak tam píšeš jen takové ty obecnosti, o jakých víš, že by se v takovýchhle místech asi měly psát.
     Věděl bych rád něco o té holce, chtěl bych nasát její kvality, abych mohl hrdinu litovat, když o ni přijde. A rád bych věděl i něco o tom hrdinovi, abych s ním mohl soucítit nebo si naopak říct: dobře ti tak, parchante! :D Ale takové věci nepřijdou prostě tím, že napíšeš "byla to okouzlující žena, byla chytrá, vážila se sama sebe..." Předváděj to. Nech ty dva někde korzovat, mluvit mezi sebou i s jinými lidmi, hezké by bylo začít od jejich seznámení... Jinak je to jen zpráva z novin o tom, že ten a ten skočil pod metro kvůli problémům ve vztahu - ale ne lidský příběh.
     Tohle je, myslím, při psaní ultra-extra-maxi-důležité: ať už píšeš o vlastní ztracené lásce nebo o vymyšleném souboji nějakého Machrmana s příšerami z vesmíru, VŽDYCKY se snaž žít co nejvíc se svými postavami. To neznamená psát nutně o každé slzičce, která není důležitá pro příběh, ale nikdy neskrývej živé postavy za papír. Nepopisuj je, předváděj je v tom, co prožívají - a s tím pak zvládneš spojit i širší a hlubší líčení jejich (po)citů. Za to už se ti čtenáři smát nebudou a nebudou se ani nudit - a když, tak jen ti blbí...  ;)
Stejně se všecko podělá - tak na co být ještě pesimista?

karelcedr

Já jenom krátce:

Povídka není reportáž a má své zákonitosti. Že neopakujeme slova se učilo již ve slohu na základní škole. Ale pokud máš pocit, že to do toho dialogu patří, potom ti to rozmlouvat nebudu.

Že se to odehrává v Práglu to je snad jasné úplně každýmu. Kde jinde je taky v Československu metro...

Poznámka od letitého ženáče:
Ženská, která se nechá pozvat na oběd a poté uteče potenciálnímu partnerovi, při jeho první banální nehodě, aniž by to alespoň slůvkem vysvětlila, nestojí za jedinou prolitou slzu. To bych se ani neptal číšníka, kam běžela. O skákání pod metro nemluvě.

Poznámka od mé manželky:
Nicméně z druhé strany je její chování vcelku pochopitelné, neb vzhledem k obsahu dialogů, ji ten chlap musel nesmírně nudit: Slovo z něj nevypadlo, o sobě nic neřekne, objedná k obědu smradlavý pivo, jde na záchod jako první a ještě se tam někde zasekne!

karelcedr

Druhým dechem je třeba dodat, že pokud jako autor donutíš svoje čtenáře, aby tvé dílo nejen přečetli, ale dokonce o něm i přemýšleli a měli potřebu se k němu vyjádřit, tak to je jasná známka literární kvality!  --poz :-//

(Co že jsem to říkal o těch souvětích?  ;) )

dragolis

01 Říjen, 2015, 22:21:53 #8 Naposled upraveno: 01 Říjen, 2015, 22:33:35 od dragolis
Jergon:
Hmm, tak že by som to predsa len skúsil nejak prepísať, aby to bolo čitateľnejšie a malo poriadnejšiu štruktúru?

Karel:
Ahá, tak poďakuj za mňa pani manželke. Že konečne viem, čo robím zle.  :D
Ale ešte raz zopakujem, že táto situácia nikdy nenastala. A išlo mi len o to, aby som opísal charakter toho vzťahu. Poznali sme sa dva týždne, za ten krátky čas sme sa móc zblížili, ale pritom sme sa v podstate nepoznali. Preto toľké váhanie a nuda s tým, že si nemáme čo povedať.

Otázkou ostáva, kto by skákal pod to metro. Ja asi nie, to som priveľký narcis. Ale je fakt, že som sa potom cítil dosť zle.

No ale zatiaľ asi naozaj nikto, komu som to doteraz dával čítať, nejak nepobral, že je to Praha. Ach. Človek vidí, že je to "vymyslené mesto", tak nerieši... :D

+ Jergon - ale ja som sa ju vážne pokúsil opísať. Či to nie je tým, že človek chce občas milovať nie tú danú osobu, ale niekoho, koho v nej chce vidieť. V tomto prípade možno nejaký ideál ženy? Ale zase, ako píšem, ona určite nebola najkrajším dievčaťom, aké som stretol.
Všetky komiksy, ktoré som preložil, prekladám a budem prekladať, nájdete tu: http://www.kocogel.info/index.php?topic=18834


karelcedr

Manželka je spokojená, že mohla nějakým tím moudrem přispět. :D


cit : Ale ešte raz zopakujem, že táto situácia nikdy nenastala."
Není třeba opakovat. To je pro mne samozřejmost. I když je třeba povídka hodně inspirovaná osobní zkušeností, pořád je to jenom fikce. V našich končinách ani není zvykem tuto skutečnost předesílat. Tedy alespoň dříve to bylo všem naprosto jasné. Viz krásný článek na toto téma zde:

http://valikova.blog.idnes.cz/c/359075/Proc-uz-nemam-chut-zverejnovat-na-blogu-jakoukoli-fikci.html

Rychlá odpověď

Upozornění: do tohoto tématu bylo naposledy přispěno před 90 dny.
Zvažte prosím založení nového tématu.

Jméno:
E-mail:
Ověření:
Please leave this box empty:
Zadejte znaky zobrazené na obrázku
Poslechnout obrázek / Požádat o jiný obrázek

Zadejte znaky zobrazené na obrázku:


Zkratky: stiskněte shift+alt+s pro odeslání nebo shift+alt+p pro prohlédnutí


+-Komiksový kalendář

Powered by EzPortal