Poslední slzy Plačícího draka.

Založil matrosh, 22 Červen, 2013, 13:05:24

0 uživatelů a 1 Host prohlíží toto téma.

matrosh

      Ani to netrvalo tak dlouho a už je tu poslední díl této slavné japonské mangy. Pojďme se teda nejdříve podívat, jak nám dopadl poslední díl. A pak můžeme ohodnotit sérii jako celek.
      Na začátku poslední knihy vás čeká dokončení příběhu Granátová jablka, který už v minulém díle působil jako velké finále celého příběhu. Už jen proto, že tento příběh posouval zaběhaný stereotyp všech jeho příběhů až na hranici sebeparodie, kdy Freemanovi zbývá už pouze bojovat v ringu úplně s každým členem organizace K.O., kterých jsou stovky. K tomu sice nakonec nedošlo, ale příběh i tak vrcholí celkem bizarně. Pokud jste si ale mysleli, že je to konec, tak jste se pletli. Opravdu posledním příběhem je dvoudílná Cesta za svobodou. Ovšem nijakou zásadní změnu nečekejte. Příběhově se Freeman veze pořád na tom samém stereotypu, který se objevil někde v půlce třetí knihy a od té doby se ho více méně pořád drží a obměňuje jej jen minimálně. Opět se objeví někdo, kdo si myslí, že Freemana dostane. Najme si specialistu, po případě celý gang, aby ho dostal, a Freeman se opět propracovává od toho nejnižšího zabijáka až k vrcholu potravinového řetězu. Na této knize je nejzajímavější snad to, že jedním z jeho protivníků je tentokrát gang zvaný ,,Město" a jeho kouzlo spočívá v tom, že vrahem může být prakticky kdejaký kolemjdoucí. ,,Město" staví svou taktiku na kooperaci jednotlivých vrahů a anonymitě, kterou nabízí městský dav. Kromě tohoto zajímavého protivníka, potěší i fakt, že výrazně ubylo sexuálních scén a příběhy jsou více atmosférické. Sex nezmizel, ale drží se v zdravých mezích, bez nějakých výraznějších deviací a úchylek, kterých najdete v této sérii požehnaně.  Pokud jde o samotný závěr knihy, potažmo celé série, je podle mě trochu málo konkrétní a spíše účelový, než cílený. Ale to už budete muset posoudit vy sami.
      Pokud bychom chtěli hodnotit Freemana jako celek, musíme brát taky v potaz dobu, ve které vznikal. Manga je z roku 1986, tedy z doby, kdy v akčním žánru na celém světě dominoval prakticky neporazitelný, macho typ hrdiny. Když si vezmeme například filmové medium, v Americe to byla éra svalovců typu Arnolda Schwarzeneggera nebo Sylvestra Stalloneho. Na východě to zase byly nonstop akční jízdy hongkongského režiséra Johna Woo, častokrát s Chow Yun Fatem v hlavní roli. A Crying Freeman tomuto trendu zcela odpovídá, ba co víc, myslím, že mohl mít na podobu žánru v asijské kinematografii značný vliv.
      Po scénáristické stránce má Freeman nejlepší tah na bránu asi do poloviny třetí knihy. První kniha nás hezky seznámí s prostředím i hlavními postavami, vhodí nás přímo do děje a pak nás skrze retrospektivu seznamuje s původem a motivaci postav. Jako je v tomto případě Freemanův vycvik a to jak se z něj stal zabiják. Druhá kniha je první velkou Freemanovou výzvou a to upevnění jeho vlastní pozice v organizaci Sto osmi draků. Tato kniha místy hodně připomene velké mafiánské ságy typu Kmotra a je hodně poutavá. V třetí knize začína Freeman jako vůdce Sto osmi draků bojovat o vliv s jinými organizacemi. Zpočátku je to invenční a zajímavé. Protivníci jsou různorodí a celkem zajímavý. Ovšem problém nastává v momentě, kdy se začíná vzorec celého příběhu opakovat neustále dokola. Vrcholem tohoto opakovaní je pak kniha čtrvtá, kterou osobně považuji za nejslabší z celé série. Protože i přes neustávající proud nových protivníku, vyšší míry explicitního násilí a sexu, nemá čtenář už žádné pochybnosti o Freemanově nesmrtelnosti a jeho zájem díky tomu upadá. Závěr, kterého jsme se dočkali teď, je pak v tomto smyslu sympatickým útlumem, kdy dojde i na hrdinovo dětství a všechny příběhy zde se trochu více soustředí na psychologii postav, podobně jak tomu bylo na začátku.
      I když mám jisté výtky vůči scénáři Kazua Koikeho, o kresbě Rjóičiho Ikegami tohle říct nemůžu. Jeho noční města, chrámy, ulice a nahé ženy jsou jedním slovem dokonalé. To samé platí pro rozfázování akčních scén. Jeho práce patří do zlatého fondu a Crying Freeman je právě díky němu absolutní klasikou v daném žánru. Na našem trhu nenajdete mangu s lepší kresbou.
      Vzato kolem a kolem a i přes drobné výtky, můžeme být rádi, že se k nám tato východní klasika dostala a nepochybně si zaslouží čestné místo na poličce každého příznivce komiksů.

Crying Freeman Vol.5
Crew\2013

Moje překlady US: Days Missing, Further Adventures of Indiana Jones, The Courtyard, Neonomicon, Supergod, Do Androids Dream About Electric Sheep?: Dust to Dust, Morning Glories, Captain Swing..., Invisibles, Jack of Fables, Ocean, FreakAngels 
Moje překlady EU: Leviathan, Dylan Dog, Nikolai Dante

Rychlá odpověď

Upozornění: do tohoto tématu bylo naposledy přispěno před 90 dny.
Zvažte prosím založení nového tématu.

Jméno:
E-mail:
Ověření:
Please leave this box empty:
Zadejte znaky zobrazené na obrázku
Poslechnout obrázek / Požádat o jiný obrázek

Zadejte znaky zobrazené na obrázku:


Zkratky: stiskněte shift+alt+s pro odeslání nebo shift+alt+p pro prohlédnutí

Powered by EzPortal