Válka je hrozná věc. Ve válce umírají nevinní lidé, ale i nevinná zvířata. Válka je humus, který v dnešní době řídí pár „vyvolených“ a ten ostatní póvl jim do toho nemá co kecat. Kde jsou ty časy, kdy král musel své vojsko vést do boje... Od té doby co vymysleli „velitelský stan pro řízení boje“ to šlo nenávratně do prdele. Král sedí v operačním velitelském středisku a udílí rozkazy, průserem pak je, že absolutně ztrácí kontakt s realitou, s tím póvlem co za JEHO ideály bojuje. Zájem státu nad zájem lidu, tak nějak se to říká, ne? Druhá strana mince je pak ta, že o válce, bojích či hrdinství se vypráví, natáčí filmy, píšou knihy, vedou polemiky a dokonce mimo jiné zde nezmíněné věci, se kreslí i komiksy. Válka je múzou umělců i lůzy.

Ale tohle není polemika na téma válka, tohle není dokonce ani rozbor válečných komiksů, tohle je recenze na comics book, který s tímhle vším úzce souvisí – Hrdosť Bagdádu (Pride of Baghdad). Válečné komiksy nebo ještě lépe komiksy s válečnou tématikou jsou vesměs hodně smutné, pokud se tedy bavíme o skutečné válce a ne slátanině, kde jedni metrosexuálové nahání druhé, až jim pláštěnky vlají jako za silného uragánu a nakonec stejně zvítězí Pravda, Láska a Americký superhrdina. Ne o tohle nejde, ne ve skutečném světě. O tomhle nevypráví Maus, ani Goražde a dokonce ani Hrdost Bagdádu.

Když se pobočka DC Vertigo rozhodla vydat tuto grafickou novelu udělala více než dobře! Scénárista Brian K. Vaughan (The Last Man, Ex Machina) se rozhodl ztvárnit a hlavně nějak reflektovat na bombardování Bagdádu americkou armádou. Nešlo mu jen o to, že je špatná a zavrženi hodná věc, šlo mu o to podat svědectví, svědectví o zlu. Podnětem byla zpráva na konci večerních zpráv, kdy bylo suše zahlášeno, že při bombardování Bagdádu utekla skupinka lvů z místní zoologické zahrady, které .... No o tom už vypráví samotný příběh. Šlo o to, že v nesmyslných válkách netrpí jen vojáci, civilní obyvatelstvo, ale i zvířata. Ať už ty žijící ve volné přírodě, tak i ty, které společnost používá jako výstavní a výukové exponáty. Vaughan uchopil plochou momentku na zaplácnutí vysílacího času ve zprávách, aby z ní udělal srdcervoucí příběh plný zvířecí přirozené hrdosti, která se musí potýkat s čistě lidskými konflikty, spory a omezeností. Příběh lvů, kteří se díky bombardování dostanou na svobodu, na svobodu v troskách bombardovaného města. Vzniknul tak myšlenkově a morálně velice silný příběh, který čtenáře uchvátí od prvního slova a nepustí až do konce. Vzhledem k tomu, že se jedná o komiks nemůže a nesmíme opomenout kresbu! Nevím jaký tah či shoda okolností zapříčinila to, že se kresby ujal Niko Henrichon, který měl do té doby na svém kontě pouze jeden grafický román (Barnum!), ale výsledek se jeví dokonalým. Jeho nádherná, místy až disneyovská kresba, dodala albu šmrnc a neuvěřitelní grády. Navodil atmosféru Lvího krále, tedy nádherné pohádky pro nejmenší, což tomuto nervnímu dílu dodalo velký punc originality.

Jako každá reportáž válečných událostí se ani tento komiks nevyhnul smutku a utrpení způsobeného válkou. Čím více se do díla začtete, tím je vám jasné, že tohle prostě nemůže dobře skončit. Ovšem díky zmíněným pánům jste do díla vtaženi neuvěřitelnou silou, která vám nedovolí ani na chvíli se odtrhnout. Události běží a vy se zatnutými pěstmi a vzrůstající nervozitou očekáváte sled stránek příštích. Oč je Henrichonova kresba líbeznější o to je samotný příběh smutnější. Vcítíte se do děje, vcítíte se do toho, že vy jste tím lvem, který je na své cestě za svobodou, která mu byla shodou podivných událostí umožněna.

Pro neanglicky mluvící (čtoucí) komiksfily je velkým přínosem, že pod hlavičkou TranscomX se překladu ujal slovenský komiksový bard Mankin. Takže si komiks můžete v řeči Vám srozumitelné! A je třeba uznat, že se tohoto těžkého úkolu zhostil s bravurou sobě vlastní a jeho překlad vás absolutně neruší, naopak vás ještě více vtáhne do děje a vy hltáte každé slovo. A to nemluvím o tom, že občas se najde místo i pro malý vtípek. Pro mě osobně se tento „kus“ díky všem třem výše zmíněným faktorům stal jasnou jedničkou TranscomX prací loňského roku.

Pokud tedy čekáte od komiksu něco víc než je „prásk“, „boom“, „aargh!“ či jiné citoslovce děje je třeba sáhnout po něčem jiném, než co můžete dostat v superhdinských ságách. Existuje spousty komiksů, ve kterých jejich autorům nejde o to, aby nechali čtenáře snít o tom, že i on může být obdařen nadpřirozenými schopnostmi a zahraňovat svět. Jde jim o to, že svět dokáže být hnusný, nelidský, špinavý a nepochopitelný, že to není jen blýskavé pozlátko, ale že svět ve kterém všichni v reálu žijeme může být i pěkná kurva!

BeeSee