RADIO: Pane, na juhozápadnom rohu sme mali narušenie okruhu!
FURY: Vážně? Dobré vedieť.
RADIO: Je to hotová vzbura, pane!
FURY: Tak zavolajte uspávačov, nech ich uspia! A potom sa dajte preradiť k pochodzkárom, vy debil!
-Generál Fury (S.H.I.E.L.D.) uprostřed chaotické bitky dostává rádiové echo.
-Astonishing X-Men #06 |
Naše ikonky:
Překlady:
On-line série:
Tvůrci:
|
|
|
 |
|
| Generace nula nejsou žádné nuly (Nahodil kocogelák BeeSee , Sobota, 01.09. 2007 - 14:20:22 )
|
|
|
|
|
 
Abych měl taky nějaký ten zářez na pažbě za navštívení kulturní akce, rozhodl jsem se, že vyrazím na vernisáž průřezové tvorby součastné mladé české kreslířské generace. Akce se konala v brněnských galeriích Kabinet a U dobrého pastýře, které jsou součástí Brněnského kulturního centra. Výstava prostě nazvaná „Generace nula“ se snažila představit, ty jenž jsou v posledních letech tváří českého a slovenského komiksu.
Více v článku...
Na akci kterou spolu s Brněnským kulturním centrem pořádal Tomáš Prokůpek alias Keporkak, jeden s rodičů známého periodika Aargh!!, a jeho slovenský „parťák“ Ján Lastomírský, jsem vyrazil vybaven zapůjčeným fotoaparátem a dobrou náladou. Před vchodem se nic zásadního nedělo a pouze poutač nasvědčoval tomu, že jsem si nespletl den ani hodinu.
Welcome
V mezipatře mezi oběma výstavními místnostmi postávalo pár lidí zjevně různých společensko-kulturních názorů a postavení. Chybělo mi nějaké garde, takže jsem se rozhodl vkročit do místnosti s obrazy a sondovat terén. Prohlížel jsem si díla mladých umělců a po očku sondoval jak přicházející návštěvníky, tak kapelu, která se evidentně chytala rozbalit svou produkci. Místnost se opravdu slušně zaplňovala a já mile překvapen, čuměl jak puk. Nakonec jsem všude viděl jen samá záda hlavy a jiné části lidských těl a výstavě se bylo těžké dostat, tak abych z toho měl něco jiného než teplý dech za krkem a pocit, že se na mě lepí někdo o koho bych nestál ani pod vlivem španělských mušek.
Boj o čumendu
V ten moment to rozjela kapela, jejíž název se mi nepodařilo zjistit. Podivné bylo složení kapely zpěvačka, basák a (sice jsem dobře neviděl) asi klarinetistka. Nemám nic proti alternativní scéně a některé její představitele mám i rád, ale tohle byl fakt mazec. Nějaké dobré ozvučení se evidentně nekonalo a když jsem slyšel texty, kde se snad igelitové labutě chtěly prokousávat z hořících zásuvek, nebo tak něco, a pak se ještě dozvěděl, že autorem textu je nějaký známý brněnský dramatik, kterého jméno jsem hned zapomněl, jsem se rozhodl popustit uzdičku své kuřácké vášni a zmizel před výstavní dům.
Zpěvačka
Basa tvrdí muziku
Třetí do party
Vrátil jsem se akorát když začala zahajovací řeč organizátorů. Bohužel místnost byla tak nacvaknutá lidmi, že jsem se tísnil hned za dveřním průchodem, ovšem ze strany na chodbě, a slyšel pouze každé páté slovo a to ještě s echem. Po potlesku se lidé začali přesouvat i do druhé výstavní místnosti, která byla prostornější, už jen proto, že to byly místnosti tři. Konečně se uvolnily i prostory před vystavovanými díly a já mohl shlédnout to, na co jsem v podstatě přišel.
Časem se dalo i dýchat
Nějaké shrnutí vystavovaných autorů jako jedné skupiny není dost dobře možné, protože v jejich dílech převažuje především osobitost a vlastní pohled na svět. Nechci tady hodnotit všechny ze skoro čtyř desítek vystavovaných autorů, na to nemám ani vzdělání ani dostatečnou slovní zásobu a trpělivost. Takže se pokusím pro začátek popsat svůj subjektivní pocit z těch, kteří mě v nějakém slova smyslu potěšili či zaujali. Abych nezapomněl každý kreslíř byl vystavován (tedy jeho díla) za skleněnou tabulí, kde byly umístěny čtyři kresby formátu A3. Každý vlastnil minimálně dvě takové tabule.
Drogy jsou špatné i pro umělce
Taky comics
Tak a teď už rovnou k mistrům svého řemesla. Pavel Čech, který mě už dávno dostal svým albem Ruddy, představil k mé velké spokojenosti další příběh s tímto kudrnatým hrdinou, nakreslený v neopakovatelném kudrnatém stylu. Jiří Grus představil ukázky z chystaného druhého dílu Volemana a je vidět, že je se na co těšit. Autor osobně zkoumal pozorně (to čumíš Vrchlický, co?) díla ostatních autorů a já zkoumal jeho doprovod něžného pohlaví, který je předlohou pro volemanovskou Marii a musím uznat, že mistr jí zná do detailu a má to v ruce.
Jiří Grus zkoumá ustřice
Branko Jelínek tu byl se svým Oskarem Edem a musím uznat, že tahle postava mu kresebně zraje jako víno. Pavel Keníž jehož tvorbu moc neznám mě svým černobílým pojetím absolutně uhranul a dal mi najevo, že mezery ve vzdělávání se ve slovenské tvorbě musím doplnit! Petr Pavlán, další z těch jejichž jméno se musím naučit skloňovat mi svým stripem „666 případů komisaře Pinzetty“ navodil rohlík na ksichtu. Dan Černý mě novými příběhy svého zrůdobijce Fanouše nemohl nezklamat. Tentokráte krásně barevně. Tomáš Jirků mi svým dílem navodil pocit jakoby šlo o dobré evropské album francouzského střihu. Adolf Lachman mi svými ukázkami a skicami z Péráka připomněl, že na tohle se těším už pěkně dlouho. Kamil Tatar dělá něco jako toons pro dospěláky a scénáře mu píše Daniel Binko a já se opět culil jak orangutan do zrcadla.
Kamil Tatar
Dalším u koho jsem se pobavil je Vhrsti, který svým dětsky naivním stylem srandovně promlouvá o problémech které můžou trápit i hodně dospělé. Martin Plško je už hodně zaběhlý pojem v komiksových kruzích a jestli jsem jeho záměr pochopil dobře, tak by chtěl expandovat mimo hranice svého státu, protože jeho nový komiks si přečtou pouze ti, kteří znají jazyk národa co si o páté dává tea.
Martin Plško
Jan Šiller a jeho Ústřice času mi navodili dojem potemnělých stínadelských ulic, kde ovšem řádil lepší architekt. Velmi pochmurné a velmi hezké. Martin Šútovec mě taky svým Kiss me! pobavil a já vzpomněl na jeden dobrý vtip. Málem jsem zapomněl na Šifru mistra Hanky, kterou kreslí Karel Jerie a scénář mu píše Tomáš Matějíček a my se máme po luxusním Oidipovi zase na co těšit.
Tohle je tedy výčet toho co oslovilo moji zanedbatelnou maličkost. Samozřejmě jak jsem již psal výše vystavujících autorů byly skoro čtyři desítky a někdo prostě rád tvarohové, někdo makové a jiný zase marihuanové koláčky, že? Původně jsem myslel, že ještě napíšu kdo a co se mi z vystavovaných děl nelíbilo, ale pak jsem si řekl proč. Všem doporučuji aby výstavu navštívili a udělali si na generaci součastných českých a slovenských tvůrců vlastní názor.
Dál jsem bloumal kolem děl, tedy komiksových děl, a pak si všimnul výstavního katalogu, který se zde prodávaly sličné děvy a zakoupil si ho. Je velice dobře udělaný a na kvalitním papíru, takže za toho půl sta absolutní spokojenost. Navíc je tam jedna stránka od každého autora a jeho stručná charakteristika i s kontaktem a to se může vždycky hodit. Úvodní text ke katalogu napsal, kdo jiný že (?), Tomáš Prokůpek a můžou si ho přečíst ve slovenské jazykové mutaci i bratia, kteří již zapomněli řeč našeho kmene a v anglické jazykové mutaci i brothers, kteří řeč našeho kmene ani nikdy neuměli. Hezké ovšem je, že všechny ty mutace mají k textu jiné obrázky a tudíž si prohlédnete i ty stránky, které by jste jinak zcela jistě přeskočili.
Kupte si katalog
Tomáš Prokůpek obklopen davy
Zastavil jsem se na kus řeči s Hibim a ještě jednou to celé prošel zdali jsem náhodou na něco nezapomněl. Samozřejmě, že zapomněl. Jedním z partnerů akce byl Plzeňský Prazdroj a rozdávaly se třetinkové lahvové a zadarmo, takže jsem jedním také nepohrdnul. Ovšem měl jsem pocit, že někteří, kteří přišli za „kulturou“ nepohrdli i více. Je fakt, že vernisážové pití alkoholu jsme v mládí také párkrát absolvovali pod krycím názvem „kultura za 500“, ale to jsme byli punkáči a bylo nám 16-17. Od pána, který se cítil v saku jako ryba ve vodě a chtěl se tvářit noblesně, ovšem sláma z bot mu čouhala dost daleko, protože tam pořvával jak buran a tím chtěl být zjevně zajímavý, bych to fakt nečekal. Takže jsem použil jednu ze svých superschopností a to superignoraci. Možná to byla nějaká místní celebrita, které mají ve zvyku se tak chovat, ale pak potěš koště.
Družný Hibi
Není nad pořádného sponzora
Šaty nedělaj člověka
Pivko bylo dobré, ale ve vydýchané atmosféře výstavních místností že mě udělalo prase ve vlastní šťávě. Ještě jsem stačil pokecat s Martinem Přibylem jak jde život, comix, vesmír a vůbec a probrat osobně názory na publikaci Comics: Stručné dějiny. Hezká debata to byla a už teď se těším na další. Pak jsem ještě chvíli sledoval lovce autogramů a přemýšlel, který podepisující se autor může být který, protože podle tváře poznám jen pár, většinu poznám podle kresby. Takže si tady nebudu hrát na haura, že?
Shrnutí závěrem? Velice vydařená akce s hojnou účastí, která má rozhodně velký podíl na propagaci komiksové tvorby v našich krajinách. Velká účast komiksové populace je taky příslibem na blýskání lepších časů. A Plzeň je dobrý partner. Dík všem, kteří se na této akci jakkoliv podíleli a podporují komiks. A taky těm, kteří tento blábol přečetli až do konce. How!
Pan času
Další fototečky ve vyšší kvalitě ke stažení zde. |
|
|
|
| |
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 1
|
|
|
